Il-Wirt Mitluf tal-Ewwel Imperatur Ċiniż (Parti 1)

27. 01. 2020
Il-6 konferenza internazzjonali tal-eżopolitika, l-istorja u l-ispiritwalità

Pečeť dědictví říše, nebo též jako Pečeť dědictví prvního císaře či Čínská císařská pečeť, je čínský artefakt, který byl ztracen. Jadeitovou pečeť vytvořil první čínský císař Qin Shi Huang. Následně byla zděděna pozdějšími čínskými císaři. Před koncem prvního tisíciletí našeho letopočtu však z historických záznamů říše zmizela. Tvrdí se, že se artefakt objevil na různých místech čínské historie. Pravdivost těchto příběhů však nelze nijak potvrdit.

Ačkoli byly čínské pečetě nejčastěji spojovány s osobami, které měly autoritu, jako je císař, knížata a ministři, byly používány i osobami soukromými. Termín pro využití královské pečetě byl xi (玺), zatímco ostatní pečetě byly známé jako jin (印).

Pečetě

čínská císařská pečeť

 

Je zajímavé, že během doby Wu Ze Tiana, který vládl jako císařský regnant mezi koncem sedmého a začátkem osmého století našeho letopočtu, se pečeť stala známou jako bao (宝), což doslova znamená poklad. Bylo to pravděpodobně kvůli skutečnosti, že Wu Ze Tianovi se nelíbilo slovo xi, které znělo podobně jako si (死), což znamená zemřít. Pečeť vlastněná soukromými osobami byla známá jako jin jang (印章), jin jian (印鑑) nebo tu zhang (圖章). Na rozdíl od kancelářských pečetí byla na těchto osobních pečetích vyryta jména, která sloužila jako podpis osoby.

Čínské pečetě byly vyrobeny z různých materiálů. Odolné byly z kamene nebo nefritu a méně odolné z bambusu nebo dřeva. Netřeba dodávat, že pečetě byly vyráběny ve všech tvarech a velikostech a byly výrazem řemeslné kreativity. Někdy šlo o prosté bloky, zatímco jiné na sobě měly řezby mýtických tvorů. Některé pečetě na svých stranách obsahovaly rytiny, které účinně kombinovaly několik pečetí do jediného objektu.

Dokonce i rytiny pečetí jsou pro samostatné studium fascinující. Kromě použití různých písem byly na pečetích vyryty i různé fráze. Pečetě se jménem osoby byly patrně nejvíce běžné, i když mezi nimi existovaly ​​rozdíly. Byly například pečeti označující osobní jméno, styl (nebo zdvořilost) jména, kombinaci osobního jména a místa, ze kterého pochází atd.

Další kategorií pečetí byly pečetě studií, které nesly jméno osobního soukromého studia. Příklady studiových pečetí zahrnují pečetě poezie, na které byla vyryta báseň nebo přísloví, laliasové pečetě a pečetě pro skladování, které byly použity na knihy nebo obrazy uchovávané uživatelem. Není tedy neobvyklé, že osoba ve starověké Číně měla více pečetí.

Podpisy pečetí

 

K zapečetění sloužil černý inkoust, jehož důležitou součástí byla drcená rumělka. Existovaly dva způsoby, jak prášek proměnit v inkoust. První možností bylo smíchání rumělky s ricinovým olejem a hedvábnými prameny, druhá možnost byla smíchání ricinového oleje s moxou (sušený pelyněk černobýl).

Inkoust z prvního druhu výroby byl velmi hustý, neboť hedvábné prameny pojily směs k sobě. Inkoust byl zároveň velmi mastný a v červených barvách. Inkoust podle druhého receptu byl naopak sypký, nemastný a měl tmavší výraz červené barvy. Rostlinný inkoust rychleji zaschl než inkoust na bázi hedvábí, neboť rostlinný extrakt se stejně účinně váže na olej jako na hedvábí. Ze stejného důvodu se však snadno rozmazával.

V závislosti na tom, jak podpis pečeti vypadal, ona pečeť spadala do jedné ze tří kategorií. Tou první bylo označení zhu wen (朱 文), což doslova znamená červené znaky (někdy označované jako jangové pečetě). Otisk této pečetě byl červený s bílým pozadím. Druhou kategorií bylo bai wen (白文), což znamená bílé znaky. Otisk pečetě byl pravým opakem kategorie první – tedy bílá pečeť na červeném pozadí. Třetí kategorie se nazývala jako zhu bai wen xiang jian yin (朱白文 相間 印), což znamená červeno-bílé znaky kombinované pečetě. V podstatě šlo o kombinaci pečetí zhu wen a bai wen.

Dědictví ztraceného artefaktu

 

Pečetě byly používány už v 11. století před naším letopočtem během dynastie Shang a nebo následující dynastie Zhou. Nejprve se objevily záznamy o pečetích z dynastie Zhou, ale někteří experti v oboru argumentovali s tím, že pečetě byly použány už v dynastii Shang a důkazem měla být bronzová nádoba, která byla vyrobena v tomto období. Byla zdobena různými obrazci.

Přítomnost takových znaků by mohla znamenat, že pečetě byly používány i ke zdobení hliněných nádob. Z archeologického hlediska ale nejstarší známé pečetě pocházejí z 5. století před naším letopočtem. V tomto období se pečetě vyráběly hlavně z mědi, ale také z kamenů, bronzu a dokonce i ze stříbra.

Období válčení v Číně skončilo v roce 221 před naším letopočtem. Král Qin dobil dalších šest válčících států, díky čemuž sjednotil Čínu. Qin se tak stal prvním čínským císařem a později byl známý jako Qin Shi Hauang. A tak začal příběh císařské pečetě – dědické pečetě říše, kterou nechal vyrobit.

Tento artefakt je známý jako Chuan Guo Yu Xi (传 国 玉 玺), což v doslovném překladu znamená Jadová (označení pro nefrit a jadeit) pečeť prošla říší. Vyplývá z toho, že pečeť byla vyrobena z nefritu, což byl v zemi velmi důležitý a symbolický materiál.

Nefrit byl v Číně používán už od neolitu (sedmé až páté tisíciletí před naším letopočtem). Byl používán k výrobě obětních nádob, ozdob a dokonce i hudebních nástrojů. Není třeba dodávat, že tento materiál byl ceněn za svou velkou estetickou hodnotu. Starověcí Číňané dokonce věřili, avšak chybně, že nefrit byl schopen po smrti ochránit tělo před rozkladem. Až tak obrovskou váhu mu přikládali.

To je důvod, proč byly některé čínské elity nalezeny v nefritových oblecích, zejména se jednalo o kosterní pozůstatky z dynastie Han. Jade byl také opředen symbolickými významy. Pro Číňany představoval krásu, čistotu a půvab. Dokonce měl představovat jedenáct ctností – shovívavost, spravedlnost, slušnost, pravdu, důvěryhodnost, hudbu, loajalitu, nebe, zemi, morálku a inteligenci.

A co se s královskou pečetí stalo, se dočtete až ve 2. dílu.

Il-wirt mitluf tal-ewwel imperatur Ċiniż

Partijiet oħra mis-serje