Librerija tal-Vatikan: Depożitarju tal-Għarfien Klassifikat tal-Umanità

24. 01. 2018
Il-6 konferenza internazzjonali tal-eżopolitika, l-istorja u l-ispiritwalità

Vatikánská apoštolská knihovna střeží zhruba 1 600 000 neobyčejných textů a svazků, jak starověkých, tak i současných. 8 500 knižních prvotisků (mezi nimi 65 děl natištěných na pergamenu), 150 000 rukopisů, 300 000 mincí a medailí, více než 100 000 rytin a zhruba 20 000 uměleckých děl. Počet artefaktů neznáme.

Tvrdí se, že se v prostorách knihovny římskokatolické církve nachází tajné místnosti, o kterých vědí pouze zasvěcení. A ačkoliv mnozí papežové strávili ve Vatikánu značnou řádku let, neměli o těchto prostorách ani tušení. Právě v nich jsou ale uloženy vzácné rukopisy, které osvětlují mnohé záhady.

Podle oficiálních údajů byla knihovna založena v roce 1475, kdy papež Sixtus IV. jmenoval prvního knihovníka, nicméně to neodpovídá skutečnosti. Historie papežské knihovny je opravdu bohatá a shromažďování sbírky můžeme vysledovat až do 4. století za vlády papeže Damase I. Důstojným pokračovatelem byl Bonifác VIII., který nechal katalogizovat díla zahrnutá v té době (13. století) do vatikánské knihovny. Za skutečného zakladatele je považován papež Mikuláš V., který v roce 1448 zveřejnil její existenci a po jeho smrti v ní zůstalo více než 1 500 rukopisů. Již v roce 1481 obsahovala knihovna 3 500 původních rukopisů, které „posbírali“ apoštolští nunciové po celé Evropě.

Obsah mnohých knih byl pro následující pokolení uchováván nesčetnými písaři, zhotovujících jejich kopie. V té době se v nashromážděné sbírce nacházely nejenom posvátné texty a teologická díla, ale i klasická řecká, latinská, starověká hebrejská, koptská a arabská literatura. Jednalo se ale i práce z oblastí práva, dějin, umění, architektury a hudby. Vatikánská knihovna je průběžně doplňována i v současnosti.

Sbírka římskokatolické církve se značně rozšířila díky darům. Vatikánu byly věnovány celé knihovny. Právě tak se v jeho fondech objevila řada největších evropských knihoven včetně Palatinské z Heidelbergu (Bibliotheca Palatina) v roce 1623, která obnášela 3 500 rukopisů a 12 000 knih, a kolekce královny Kristýny I. švédské (pozn. překl.: v níž se částečně nacházely i rukopisy a knihy uloupené na konci třicetileté války na našem území). Dále to byly knihovny mnohých starobylých šlechtických rodů a sbírky, které byly součástí chrámu sv. Petra, Sixtinské kaple a dalších míst ve Vatikánu. Nachází se tam také archívy, jejichž obsah není údajně dodnes prozkoumán. Jedná se o největší pokladnici vědomostí naší planety. Ne vždy jsou ale dostupné, například některé rukopisy Leonarda da Vinciho se nachází v oddělení „za sedmero pečetěmi“. Existuje verze vysvětlení, že by mohly ohrozit postavení církve.

Za velmi mimořádné jsou považovány texty Toltéků, které jsou také součástí knihovny, a víme o nich pouze to, že existují. Mají v nich být obsaženy takové údaje, jako jsou informace o ztraceném zlatu Inků a že jsou jediným důvěryhodným dokumentem, který potvrzuje návštěvy naší planety mimozemšťany ve starověku. Kromě toho mají vysvětlovat i původ soch na Velikonočním ostrově.

Ve Vatikánské knihovně se má nacházet i kopie jedné z prací hraběte Cagliostra (Giuseppe Balsama), zde je úryvek z textu, který popisuje proces regenerace, omlazení organizmu: „ Když člověk vypije elixír, zůstane po tři dny v bezvědomí a neschopný řeči. Bude mít časté křeče a na jeho těle bude vyvstávat hojný pot. Až po tomto stavu, kdy necítí bolest, přijde k vědomí na 36. dni požije třetí a poslední dávku rudého ledu (elixíru), upadne do hlubokého a klidného spánku, během kterého se obnoví pokožka, vypadají zuby, vlasy a nehty a čistí se střeva… Všechno se znovu obnoví a vyroste během několika dní. Na čtyřicátý den je již novým člověkem, daleko mladšího vydání…"

Jak by se nám výše uvedený popis nezdál fantastickým, naprosto odpovídá málo známému staroindickému způsobu omlazování Kaja Kappa. Tuto utajovanou metodu absolvoval dvakrát Ind Tapasvidži, který se dožil 185 let (1770 – 1955). Poprvé použil tento způsob, když mu bylo 90 let. Je zajímavé, že proces trval také 40 dní, kdy se většinu času nacházel ve spánku. Po 40 dnech mu vyrostly nové zuby a vlasy a tělu se vrátilo mládí a obnovila se energie…

Podobnost s textem Cagliostra zřejmě nebude náhodná a zkazky o elixíru mládí by mohly mít reálný základ. Vatikánská knihovna přitahuje jako magnet mnohé, problém je v přístupu, který má přísná pravidla. Oficiálně je pro vědecko-průzkumné práce knihovna otevřená, ale denně ji může navštívit pouze 150 vědců a odborníků, což znamená, že bádání při takovéto frekvenci bude moci být dokončeno za 1 250 let (a to nepočítáme s dalšími doplněními sbírky a tím, co se nachází za sedmero pečetěmi)…

Artikoli simili