Sataniżmu (Parti 1)

16. 12. 2016
Il-6 konferenza internazzjonali tal-eżopolitika, l-istorja u l-ispiritwalità

Když uslyšíme slovo satanismus, většinou si představíme démony, obětování a mrzačení zvířat. Koneckonců dozvídáme se o tom dnes a denně z různých médií a církví.  Získáme tak jednoznačný názor satanismus=zlo, jinými slovy, že lidé vyznávající tento směr jsou neschopni milovat, a jde jim jen o to, jak co nejvíce pošpinit a znesvětit křesťanství. Jak však satanisté vnímají sami sebe?

Satanisté považují Ďábla za Protivníka či Odpůrce. Bojují tak proti status quo (stávajícímu stavu), který se nese, jak sami věří, v duchu krátkozraké mysli člověka, jenž je poháněna stupiditou a ignorancí, které se šíří dnešní společností jako rakovina. Místo toho tedy vyzdvihují inteligenci, objektivismus, individualitu a zdravý rozum, jenž se pojí s určitou dávkou egoismu.

Z individualismu také vychází přesvědčení, že jen člověk dokáže kontrolovat svůj život, Bůh jej tak v žádném případě nedokáže pro lidi udělat lepším. Pokud se, kupříkladu, podíváme na Santu Clause anebo na našeho Ježíška, panuje zde obecné pravidlo: pokud nebude daný jedinec v tuto bytost věřit, nepoctí ho svou návštěvou a ani ho ničím neobdaruje. Satanisté tvrdí, že tímto způsobem fungují všechna náboženství, tedy něco za něco, až na satanismus. Nevěří v nic, co nejde vidět, včetně Satana. Tvrdí, že to odporuje racionalismu.

Nabízí se tak otázka, proč se tomuto směru říká satanismus? Odpověď bychom našli, jak tvrdí samotní vyznavači tohoto směru, v historii náboženství, kde se po celou dobu vyzdvihovala pouze víra a poslušnost. Individualita a racionální uvažování byly naopak považovány za špatné. Důkazy o tomto tvrzení můžeme najít kupříkladu v tom faktu, že ještě celkem nedávno církev pálila a zakazovala knihy, které nějakým způsobem provokovaly a odporovaly obecnému dogmatu. Satanismus naopak odlišnost podporuje a vyhledává. Proto je Satan označován za Protivníka či opozici vůči tmářství.

Moderní satanismus

Vznik satanismu je datován do hluboké minulosti. Má mnoho podob. Uctívání ďábla a démonů. Praktikování čarodějnictví a uzavírání paktu se Satanem, výměnou za nadlidské schopnosti. Voodoo a nekromancie či dokonce pohanství, a to v tom případě, kdy je jedinci dána moc právě skrze Ďábla. Moderní, současný satanismus se však neřídí ani jedním z výše uvedených směrů.

Počátky moderního pojetí satanismu se datují od roku 1966, kdy si Anton LaVey oholil hlavu, provedl rituál a oznámil vznik Církve Satanovy. Hlavní myšlenka spočívala v tom, oponovat západnímu pojetí křesťanství a společenským represím za používání přirozeného instinktu a tužeb.

Filozofii Církve Satanovy ovlivnily tato díla:

– Aleister Crowley , Thelémské opatství a kniha Magick

– Cynické, anti-teologické názory Friedricha Nietzscheho

– Objektivismus Ayny Randové

– Phineas Taylor Barnum a jeho moderní způsob hlasité propagace

– Brutální realita spisů autora, jenž vystupoval pod pseudonymem Ragnar Redbeard

Ale zpět k LaVeyovi. Na začátku šedesátých let, ještě před založením Církve Satanovy, pořádal ve svém viktoriánském domě půlnoční černé mše. O jeho aktivity projevilo zájem mnoho vysoce postavených osob, čímž mu zajistily jakýsi statut místní legendy, právě proto založil již zmíněnou církev.

V roce 1969 napsal LaVey Satanskou bibli, což je základní kámen moderního satanismu. Prodalo se jí více než milion výtisků a byla přeložena do několika světových jazyků.

Církev Satanova se v šedesátých a sedmdesátých letech těšila velké oblibě. Navštěvovaly ji také známé osobnosti.

Rok 1975 se pro Církev Satanovu nesl v duchu velkých změn. Začala se totiž štěpit na několik odnoží.

Byl to také rok, kdy se jeden z vysoce postavených členů církve odtrhl a založil Chrám Setha. Svůj akt obhajoval tím, že LaVey už v Satana moc nevěří, bere jej spíše jako metaforu. LaVey viděl Ďábla spíše jako temnou sílu přírody, než nadpřirozenou bytost.

Mezi roky 1970 a 1992 napsal LaVey další tři knihy: Satanská čarodějnice, Satanistické rituály a Ďáblův zápisník.

V osmdesátých letech ovládla Ameriku panika pramenící z rozšiřujícího se povědomí o satanismu. Toto téma bylo předmětem talk show, zpravodajských relací a novinových článků. Psalo se v nich, že se po zemi potulují satanističtí sérioví vrazi a otevírají se školky, které vedou příslušníci kultu Ďábla a kde se mají následně děti zneužívat a obětovat. Celá záležitost nabrala takových rozměrů, že se do toho zapojila i samotná FBI. Její vyšetřování však neprokázalo, že by se něco takového dělo.

Po vydání Ďáblova zápisníku v roce 1992, natočil LaVey film s názvem Speak of the Devil, což byl vlastně dokumentární film o něm samotném, historii satanismu a jeho církvi. Vypadalo to, že se díky tomuto snímku zájem o satanismus o něco zvýšil, avšak ten pravý boom nastal až v roce 1996.

V roce 1996 totiž vydal vynikající umělec Marilyn Manson album Antichrist Superstar, což vedlo k nebývalé vlně zájmu o satanismus, zejména mezi příslušníky takzvaného gotického hnutí, které bylo víceméně záležitostí dospívající mládeže. Mnoho mladých lidí prohlašovalo sebe sama za satanisty, ale spíše než aby jimi skutečně byli, maskovali tím svou rebelii vůči křesťanství a rodičům.

Nicméně tak jako tak, pro Církev Satanovu to byly zlaté žně. Žádosti o členství se jen množily. Ironií však bylo, že právě během největšího boomu LaVey zemřel, a to na selhání srdce ve svém domě v noci 27.10 1997.

Církev Satanova po LaVeyově úmrtí

Nebylo překvapením, že skon zakladatele církve fungování komunity satanistů na nějakou dobu pozastavil. Objevilo se také hodně jedinců, kteří se snažili o demystifikaci a odhalení soukromého života LaVeye, církev nevyjímaje.

V jeho odkazu se nakonec rozhodla pokračovat Karla LaVeyová (Antonova nejstarší dcera) a Blanche Bartonová (byla autorkou jeho biografie a také matkou jeho syna); obě dvě se pasovaly do pozice nejvyšších kněžek Církve Satanovy. Blanche se však po této společné úmluvě vytasila s poslední vůlí LaVeye, v níž se uvádělo, že církev, veškerý majetek a práva na Antonovy knihy připadají jejich společnému synovi (jmenoval se Xerxes).

LaVeyova dcera Karla tuto vůli napadla s tím, že ji její otec psal na smrtelné posteli a pod vlivem silných léků. Blanchina závěť tak byla zdiskreditována a muselo být uzavřeno nové vyrovnání.

Karla poté otcův odkaz předávala pomocí přednášek na univerzitách, účastí v televizních pořadech a rádiích.

V roce 1999 se rozhodla založit „První Církev Satanovu“, která ideologicky navazovala na Církev Satanovu.

Blanche nyní přebývá v San Diegu a již nadále se nezabývá administrací Církve Satanovy. Církev v současnosti funguje online, stránky jsou oficiálně umístěny v New Yorku, avšak v San Franciscu stále existuje P. O. Box, kde Blanche chodí soukromá pošta.

Po LaVeyově smrti v roce 1997 se vynořilo nespočet dalších odnoží satanistických kultů, většina z nich se však omezuje pouze na internet.

SATANISMUS DNES

Satanismus byl, je a bude o individualismu, jeho příznivci tak nehledí na současnou „korektní“ politiku. Je to tak trochu klišé, ale platí stále: pokud se chcete stát satanistou, nesmíte se sdružovat v žádných organizacích. Pouze vy sami si řídíte svůj život.

 

V příštích dílech: projevy satanistů v kultuře, politice a společenském životě, devět satanistických hříchů, devět satanistických základních prohlášení, jedenáct satanistických zásad a spousty dalších témat.

Sataniżmu

Partijiet oħra mis-serje